Svatobořice-Mistřín
Tato významná vinařská obec leží asi 3 km jižně od Kyjova. Obec vznikla v roce 1964 sloučením dvou samostatných obcí. Území obce bylo osídleno již ve starší době kamenné. Početné archeologické nálezy pocházejí z mladší doby kamenné, bronzové, železné, římské, stěhování národů i ze středověku. Svatobořice jsou osadou starší než Mistřín, avšak nejstarší záznam je až z roku 1349. Podle pověsti byly Svatobořice městem a nazývaly se Červené město. První zmínka o Mistříně pochází ze 13. století, kdy král Přemysl Otakar I. udělil různá privilegia panství a klášteru velehradskému. Za česko-uherské války byl původní Mistřín zpustošen a jeho obyvatelé založili Nový Mistřín. O Novém Mistříně existuje písemný záznam už okolo roku 1536. V třicetileté válce byla obec podruhé úplně zničena. V obci je barokní kostel z roku 1743, socha sv. Floriána z roku 1745, dílo vídeňského sochaře J. K. Schietterera, který vytvořil sochařskou výzdobu před milotickým zámkem, sousoší sv. Anny z roku 1791 od jeho žáka Ondřeje Schweigla, sochaře z Brna. Dvě kamenné hlavy s podobou starořímského boha Januse se dvěma tvářemi z poloviny 17. století – "svatoborské opice". Nejstarší dochovanou stavbou v obci je zvonice z roku 1719. U silnice směrem k Dubňanům je sousoší Nejsvětější Trojice z 2. poloviny 18. století. Na místě dnešní textilky stával Internační tábor. Byl založen vládou Rakouska-Uherska během první světové války jako tábor pro uprchlíky před ruskou frontou. V letech 1914–1920 jím prošlo více než 7 000 osob ukrajinské, rusínské, polské národnosti a židovského vyznání. Mezi válkami sloužil jako chudobinec a transitní tábor pro vystěhovalce ze Slovenska. Od Mnichova 1938 byl používán jako internační tábor pro „osoby nespolehlivé pro stát“. V roce 1942 začal být používán pro příbuzné uprchlých Čechů. V táboře byli internováni i židé, postupně převážení do jiných koncentračních lágrů na smrt. Tábor byl sice střežen četnictvem, ale měl všechny atributy koncentračního tábora – čtyřmetrový plot s třemi vrstvami ostnatého drátu, strážní věže, světlomety a mučení. Za období internace prošlo lágrem kolem 3 500 vězňů. Po osvobození Rudou armádou zde byli vězněni kolaboranti a němečtí zajatci. V roce 1948 byl tábor vyprázdněn a sloužil pak přechodně pro Řeky, kteří přišli do Československa z Řecka v roce 1950. Dne 7. října 2017 byly na místě tábora otevřeny památník a muzeum. Z místních akcí připomeňme březnový košt vín a červencový mezinárodní folklórní festival.
